Jak jsem o sobě nejednou napsal, jsem požitkář. Požitkář života. Jako zrozenec ve vzdušném znamení, jemuž vládne bohyně smyslnosti a lásky, snad ani nemohu být jiný.

A jako požitkář vyrážím vstříc všelijakým krásným příběhům, které píše náš krátký život, z nichž pak někdy, pakliže jsou pozoruhodné, bláznivé či svým obsahem a formou výjimečné, čerpám do svých povídek a knih. Jeden takový mikro příběh, jemuž jsem však nešel nijak naproti a o nějž jsem vážně nestál, jsem zažil brzy ráno v prázdných ulicích Chebu. Při tichém běhu mezi svítícími lampami jsem u budovy Západočeského divadla potkal živého tvora. Věřte, nebo … Pokračujte »