Se zámeckým pánem Vladimírem Lažanským o záchraně zámku a bývalých lázní


Datum publikace: 14-11-2013, 14:01 v Almara archivní.

Musím k vám být upřímný. I když se tato rubrika jmenuje “Hovory u kávy”, můj další rozhovor u kávy nevznikl. Vznikl u piva a musím přiznat, že se zámeckým pánem jsem ho pil vůbec poprvé. V jeho pivovaru u zámku, který dnes patří k turistickým magnetům Karlovarského kraje, přestože ještě před dvaceti lety turisty vůbec nezajímal. V tak špatném stavu tehdy totiž byl.

Když Vladimír Lažanský v roce 1996 koupil zchátralý zámek Chyše, málokdo věřil, že mu dokáže vrátit lesk jeho nejlepších časů. On to však dokázal. Zámku vrátil tvář i duši, a tak dnes k jeho branám přijíždějí turisté v takových počtech, že se stal jednou ze tří nejnavštěvovanějších památek v kraji. Podaří se mu něco podobného i v Kyselce, kde dramaticky zchátral historicky cenný komplex bývalých lázní? Majitel zámku a pivovaru Chyše a od letošního roku také předseda správní rady obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka Vladimír Lažanský věří, že ano.

Jak jste se vlastně ocitl v čele společnosti, která se v Kyselce pokusí zachránit, co se ještě zachránit dá?

Při práci na rekonstrukci zámku Chyše jsem samozřejmě z povzdálí pozoroval veškerý ten zmar v Kyselce, kde už některé z objektů bývalého lázeňské komplexu jsou hluboko pod prahem toho, čemu se říká památková obnova. Sledoval jsem vše, co se kolem Kyselky dělo. Když jsem později získal přesvědčení, že Karlovarské minerální vody jsou firmou, která by se nezdráhala vložit do obnovy komplexu velké prostředky, řekli jsme si: Pojďme založit nezpochybnitelnou platformu pro záchranu Lázní Kyselka, a tou je obecně prospěšná společnost. Kyselka jako úžasný urbanistický celek si zaslouží peníze a energii, kterou do její záchrany musíme vložit. I když už v některých případech nepůjde o památkovou obnovu, ale o šetrné repliky. Krovů, stropů apod.

Společnost byla založena na začátku letošního roku. Můžete připomenout, kdo ji tvoří?

Zakladateli jsme já, město Karlovy Vary, obec Kyselka a společnosti Karlovarské minerální vody a RIS Revitalizační investiční společnost. Členy správní rady jsem já, dále univerzitní profesor Rudolf Heinrich Theodor Mattoni, a Alessandro Pasquale. Skutečnost, že majitel Karlovarských minerálních vod je členem správní rady společnosti na záchranu Lázní Kyselka, je zárukou, že se nebude zdráhat pomáhat naší společnosti finančně. Na rozběh záchranných prací, které samozřejmě potrvají roky, nám KMV daly dvakrát deset milionů korun. Ředitelem naší společnosti je pak Miroslav Perout, který už má za sebou záchranu menšího zámku Korozluky na Mostecku. Zmíněný zámek koupil s demoličním výměrem a dokázal ho dát do pořádku.

vladimír lažanský (2)

O osud bývalých Lázní Kyselka se velmi zajímá i Karlovarský kraj, který vám nyní poskytl dar ve výši půl milionu korun na pomoc Kyselce. Jednáte s krajem o možné další spolupráci?

Ano, hovořil jsem s panem hejtmanem, který se zajímal, jestli by se kraj časem mohl stát členem správní rady obecně prospěšné společnosti. To by byl další silný hráč v týmu. Věřím, že spolupráce s krajem bude pokračovat.

Víte, kolik přibližně může záchrana zdevastovaných objektů, které obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka získala, stát?

Nějaká konkrétní čísla padla, skloňuje se objem 400 milionů korun. A to není malá částka. Když ji ale účelně využijeme, bude v Kyselce vidět.

Kolik domů z bývalého lázeňského komplexu nově vzniklá společnost vlastní?

Máme jich osm. Mattoniho vilu, Ottův pavilon, budovu bývalé restaurace s terasou, Švýcarský dvůr, Jindřichův dvůr, Vilemínu a nejvíce zdevastovaný objekt – bývalé ředitelství lázní. Za řekou pak máme vilu, která v minulosti fungovala jako malá poliklinika pro dětské lázně. Tam bude sídlo obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka. Protože až naše společnost tyto budovy za deset nebo patnáct let spraví, bude je muset také provozovat. Razím totiž heslo: Jednou o. p. s., navždy o. p. s. Obecně prospěšná společnost musí jako neziskovka vše, co vydělá, investovat zpět do společnosti. Veškerý svůj zisk musí investovat do údržby a do rozvoje.

Kdyby si ale za 15 let „ópéeska“ řekla, že její historická úloha při záchraně Lázní Kyselka byla splněna a že zachráněné budovy nechce, resp. že dílo, které vytvořila, odevzdává, tak se budovy stanou majetkem obce. Ze zákona. Pokud by se však obec takového majetku lekla s tím, že by nevěděla, jak budovy využívat, pak by budovy připadly státu. A to bych nikdy nechtěl, protože stát by je mohl znovu špatně privatizovat nebo se na ně vykašlat. Vždyť se podívejte, jak stát hospodaří. Podívejte se na státní lesy, podívejte se na silnice apod. Lázně Kyselka už mají se státem svou velmi špatnou zkušenost.

Lázně Kyselka zřejmě nejvíce utrpěly v devadesátých letech. Privatizující instalatér, pak němečtí spekulanti a podvodníci, po nich Dagestánec s megalomanským projektem českého Las Vegas… A ony chátraly dál. Následovaly neúspěšné pokusy o prodej, až tu máme souvislou řadu mimořádně zdevastovaných budov. Hovoříte v patnáctiletém horizontu… Plánujete tedy, že tak dlouho bude obnova bývalých lázní trvat?

Nemyslím si, že až patnáct let. Vše ale je a bude úměrné finančním prostředkům. Víte, tady proti sobě vlastně stojí dva extrémy. Kdyby se mi podařilo sehnat někoho, jako že se mi to nepodaří, kdo přijde a řekne: Tady máte miliardu, pane Lažanský, a dejte mi Kyselku do kupy, tak i kdybych tu miliardu zítra dostal, tak nejsem ochotný ji tam za dva ani za tři roky prostavět. Nejdříve tak za pět let. Protože na zchátralou památku musíte jít velmi pomalu. Víte, ona dlouho chátrá, ale opticky je vše zatím v pohodě. A pak najednou bác – a její stav se zhoršuje doslova geometrickou řadou. Potom přijde impuls a jen za pár týdnů se zřítí.

Proto když ji zachraňujete, nemůžete na ni pospíchat. Znám celou řadu tzv. rychlokvašek, kdy se velká firma vrhne na památkový objekt a za rok ho dá do kupy. Samozřejmě, při dnešních technologiích to možné je. Ale na takto opravené památce je pak překotná rychlost stavebních prací vidět už za dva roky. Začíná se loupat omítka apod.

Na památku musíte pomalu, nemůžete jí poručit nějakou chemií. Vše chce dobře zvolené postupy a čas. Vždyť nám do ní desetiletí teklo, zdivo plesnivělo…

Proto tedy vyřezání džungle u Mattoniho vily v roce 1, tedy v letošním roce? Aby okolí vily nejprve začalo dýchat a přijímat slunce?

Ano. Dnes už Mattoniho vilu, nejcennější ze všech objektů, vidíte. Přitom ještě nedávno jste ji skrz džungli náletových dřevin, které zadržovaly vodu, neviděl. Vilu jsme odklestili, bývalý park zbavili náletu a hnijících popadaných dřevin a navršených hromad listí. Museli jsme se dostat na tvrdý terén, na který se dá postavit lešení.

V Kyselce jsme ale letos provedli i další práce. Vyčistili a upravili jsme okolí vodopádu od Ottova pramene, který nebyl vidět. Vyčistili jsme také dlažbu před bývalou restaurací, dnes už tam také stojí kopie sochy otce zakladatele, Heinricha Mattoniho.

zámek chyše (6)

Když slyším, jak mluvíte o citlivém přístupu k obnově památek, vybavuje se mi právě Váš zámek. Prohlédne-li si člověk fotografie zámku Chyše z roku 1996, kdy jste rodový zámek koupil zpět, a fotografie téhož zámku z roku 2013, musí být jednoduše ohromený tím, co jste s ním dokázal. Alespoň já ohromený byl a nemohu jinak, než Vám vyseknout poklonu a poděkovat. Kéž by podobných donátorů bylo v každém regionu víc…

Děkuji. Víte, na konci 80. let byl zámek ve stavu stavebně-technické havárie. Celých dvacet let, až do poloviny 90. let, chátral úplně opuštěný, už předtím se ale všichni pováleční správci na něj vykašlali a nechali ho zplundrovat. Bylo to velmi smutné období této fenomenální nemovitosti. Samozřejmě, že zachraňovat památku v takto zuboženém stavu je velká řehole. Finanční i organizační, jde o neskutečnou práci! Ale radost z díla a nadšení lidí je věc, která člověka mimořádně naplňuje, motivuje ho a odměňuje.

Zámek Chyše, který vašemu rodu patřil od roku 1766 až do roku 1945, kdy byl Prokopu IV. Lažanskému zestátněn podle Benešových dekretů, jste koupil před osmnácti lety a tím nabyl rodový majetek zpět…

V roce 1996 jsme ho s manželkou koupili za deset milionů korun na drahý bankovní úvěr. Původní majitelé ale chtěli mnohem víc. Od roku 1994 se ho snažili prodat za 27 milionů korun, a to i se silně zdevastovaným východním křídlem. O koupi zámku tehdy uvažovala řada bohatých kupců, ale když viděli reálný stav objektu, jejich zájem ustal.

Na podzim 1995 nás znovu popadl zájem bývalý rodový zámek koupit, a tak jsme začali jednat s bankou. Od ní jsme mohli získat maximálně deset milionů korun, na víc jsme nedosáhli. Tak jsme je nabídli firmě, která zámek prodávala. Oni v té době požadovali dvojnásobek, tedy dvacet milionů, po pár týdnech ale situaci pochopili a zámek nám prodali.

Jednou jste řekl, cituji: Zámek je vztah na celý život, člověk před ním musí stát v hlubokém předklonu. Tahle věta, myslím, vypovídá o vaší pokoře a úctě ke kulturnímu bohatství, bez které asi člověk nemůže být dobrým vlastníkem cenného majetku…

Víte, dříve, když ještě šlechta byla šlechtou, byl rodový majetek svěřenstvím. My, v této zemi, rádi říkáme, že máme kulturní nebo národní dědictví v podobě hradu a zámků, ale já tomu říkám svěřenství. Cenný majetek, který máte svěřený v podstatě jen na pár let, maximálně pár desítek let. Pak ho převezme zase někdo jiný v rodině. A protože ho mám svěřený, nesmím šetřit penězi ani energií na jeho péči, musím se o něj co nejlépe starat. Zámky ani jiné kulturní památky si nezaslouží spekulanty a podvodníky. Potřebují lidi s pokorou, které bude naplňovat starost o zhodnocování o úžasnou památku.

Pokud se podíváte na celý Karlovarský kraj, který žije z turistického ruchu… Má podle Vašeho názoru zdejší region ještě nějaký nevyužitý potenciál? Řekněme, že jedním ze staronových turistických lákadel jednou budou zrenované Lázně Kyselka. Jsou tu ještě další místa, která mají dosud skrytý potenciál výrazně oslovit turisty?

Karlovarský kraj má jednu obrovskou výhodu. On je totiž zcela uzavřenou turistickou destinací. Má kopce, na kterých se lyžuje, z kopců pak spadnete dolů – rovnou do lázní. Kraj je zároveň posetý památkami, jako jsou zámek Bečov, Kynžvart, Chyše, Valeč, hrady Loket nebo Cheb, který je unikátní, protože Cheb měl vždy zvláštní postavení. Historicky to býval takový stát ve státě. Jsou zde ale i Seeberg nebo atraktivní zříceniny. Teď navíc začínají vyrůstat minipivovary. První vznikl u nás v Chyši, pak se objevily minipivovary v Lokti, v Sokolově, nově v Kynšperku, kousek odtud je Pernštejn. Kraj má také krásnou přírodu s řadou chráněných krajinných oblastí a zajímavých přírodních prvků.

Ale abych se vrátil k Vaší otázce. Myslím si, že stát se jím mohou Žlutice. Tam si dnes v jedenáct dopoledne nedáte na náměstí kafe, protože město nežije. Přitom by ale mělo pulzovat turistickým ruchem a v návaznosti na něj rozvíjet služby a obchod. Protože turistický potenciál Žlutice mají velký. Je tam legendární třípatrové podzemí, mají republikovou vzácnost – Žlutický kancionál, mají pěkné náměstíčko s řadou zajímavých budov, mají nejstarší gotický kostel v kraji. Zdá se mi, že tento potenciál se městu prozatím nepodařilo turisticky rozvinout.

Václav Fikar (Krajské listy KV kraje, říjen 2013), foto: Václav Fikar

Medailonek Ing. Vladimír Lažanský

– pokračovatel hraběcího rodu Lažanských. Od února 1996 je majitelem zámku a pivovaru Chyše. Oba zrekonstruoval, zámek Chyše dnes patří k nejkrásnějším památkám v kraji. Jeho návštěvnost se pohybuje kolem 20 tisíc návštěvníků ročně. Od února 2013 je předsedou správní rady obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka.




4 thoughts on “Se zámeckým pánem Vladimírem Lažanským o záchraně zámku a bývalých lázní

  1. Vláďo, držím Ti i Marcele palce a zírám, že stále držíte a máte nadšení a chuť něco budovat:-). Fandím Vám a pokud bych mohla nějak pomoc, určitě zavolej….
    Nelly

  2. Váš záměr je odvážný a chválihodný- hodný následování i u dalších poničených historických památek. Považuji však za nezbytné prošetření a brání k odpovědnosti těch, kteří zodpovídají za současný stav. Ještě v roce 1992 se otevíral po rekostrukci hotel- bývalá Matoniho vila, včetně části parkové úpravy, ale dnes jsou to jen rujny. Jaké komplexní řešení se nabízí, jaká ekonomika podržela celý komplex lázní? Kdo profituje z minerálních vod? Jaké smlouvy a kým byly uzavřeny- v čí prospěch?
    Bez vyřešení otazníků a komplexního řešení perspektivy mám obavy, že jde o další jen hazad.

  3. Pane Lažanský,hlubokou poklonu Vám i Vaší pani.Jste úžasný člověk,kterých je u nás málo.
    Jsme pamětníci bývalých lázní Kyselka.V 50tých letech to byly lázně ještě velmi pěkné.Obdivuji Vás a mohli by si z Vás vzít vzor naši politici a vláda.Děkujeme a přejeme Vám i paní i všem co se podílejí na záchraně našich klenotů.

  4. Pane hrabě,
    srdečně Vás i Vaší paní ze šumavské Sušice zdravím. Nic víc a nic míň Vám nepřeji než pevné zdraví, sílu a elán v dalším konání.

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Duben. Měsíc prodeje Drahouška na česneku

Moji osmou knihu Drahoušek na česneku budete mít již za týden na dosah. Hned po Velikonocích začíná crowdfundingová kampaň na Pointě,...

Co nevidět uvidíte. Fotografie ze severu

V sobotu 6. dubna začíná výstava mých fotografií ve Výrovském mlýně v Břehách u Přelouče. Vernisáž výstavy nazvané “Laponsko” začíná v...

Kniha Drahoušek na česneku hned po Velikonocích

Mládí je v trapu, ale do důchodu hodně daleko. A někde mezi tím blázinec všedních dnů. Veselé příběhy ze života roztržitého chlapa,...

Laponsko. Výstava fotografií z dalekého severu začíná 6. dubna

V prostorách Výrovského mlýna v Břehách u Přelouče se od konce března do poloviny května uskuteční výstava mých fotografií nazvaná “Laponsko”....

Odtajněno. Autorkou obálky nové knihy je Magda Kadlecová

Oficiální 30-denní předprodej mé nové humoristické knihy “Drahoušek na česneku” bude zahájen v závěru března, a to výhradně jen na webu...

Obálka knihy Drahoušek na česneku v příštím týdnu

Do zahájení oficiálního předprodeje mé zbrusu nové knihy “Drahoušek na česneku” zbývá přibližně šest týdnů.

Pokud vás ale už nyní zajímá,...

Top