Podzimní les po dešti. Kam se hrabe Národní galerie Praha
Až do půlky letošního září o ně houbař prakticky nezakopl, neboť lesy šustěly suchem. A sucho, jak známo, houbám nesvědčí. Skoro se mi chce říct, že houby nemají sucho rády.
Pak ale mraky přinesly několikadenní deště, jejichž vodu lesy nasály, aby se o několik dnů později velkolepě proměnily.
Aby v nich vyrašily houby různých tvarů a barev, jež přetvořily české lesy v nejkrásnější galerii. V galerii fascinujících voňavých obrazů, které Národní galerie Praha může lesům jenom tiše závidět.
Pojďte se mnou do pohádky, projdeme se mechem a kapradím… Vstupte se mnou do výstavních síní lesní galerie a přohlédněte si obrazy, které vytvořila největší umělkyně v dějinách naší planety – Příroda.
Houby. Mnohé již o nich víme, více toho ale zřejmě nevíme, podobně jako o oceánech na naší planetě.
Ať tak, či tak, umíme rozlišovat houby na jedlé, nejedlé, halucinogenní a smrtelně jedovaté. Víme dále, že některé mají léčivé účinky.
Některé houby pomáhají snižovat cholesterol, jiné prospívají našemu srdci. Jiné mají protizánětlivé účinky, další pomáhají vyplavovat z těla škodlivé látky a příznivě působí proti vzniku rakoviny prostaty a rakoviny tlustého střeva.
Například Václavky mají příznivý vliv na činnost srdce. Žampiony mají antibiotické účinky. Lišky podporují imunity a mají příznivý vliv na astma. Hřiby mají protirakovinné účinky, stejně jako hlíva ústřičná, která navíc zpomaluje stárnutí.
O houbách rovněž víme, že si dokáží vyhovět se stromy. Jak tento patnerský vztah vypadá?
Lesní stromy nezajímají stejné části hub jako houbaře, ale ta část, která je pod povrchem.
Pro život lesních stromů je totiž důležité mycelium, tedy bohatá spletitá podzemní síť houbových vláken. Tato vlákna se propojují s kořenovým systémem rostlin (mykorhiza).
Prostřednictvím mykorhizního spojenectví získávají houby organické látky, které rostliny syntetizovaly s využitím fotosyntézy. Houby se na oplátku revanšují – do kořenů stromů a rostlin z posílají vodu a minerální látky jako zinek, dusík či fosfor.
Je to neviditelné, ovšem silné pouto v ekosystému lesa, v němž hrají houby důležitou roli.
Kolik toho ale ve skutečnosti o houbách víme? No… Něco se lidé v budoucnu o houbách jistě ještě dozví, ale nějaká tajemství jim možná zůstanou navěky ukryta.
Když jsou lesy suché, nic moc s nimi není. Pouze krásně voní, prohřáté mýtiny se kření a na nich zmije jako překvapení. Ale houba žádná. Tolik na vysvětlení.
Když ale pár dnů lije, ba dokonce z nebe chčije, půda v lese pije jako šílená. Pak zalezou zmije a les dešťovou vodu využije. Promění se k nepoznání, houby začnou růst.
Pak sběr není těžký, pak nevadí chodit pěšky sem a tam. Kam se vrtnu, nasbírám. Anebo se pokochám.
Jestli někdo miluje houby ještě víc než lidé a Hobiti, pak to jsou slimáci. I ten nejmenší slimák dokáže vyžrat do hřibu pořádný kráter. Nenasyta jeden plazivej!
Je mi však záhadou, kde se tak rychle a v takovém množství slimáci v lese berou? Běžně je tam nepotkávám.
Pak najednou stačí málo, aby na povrchu z jehličí, který ještě před dvěma dny byl naprosto suchý, vyrašil malý poddubáček, a hle. Kde se vzal, tu se vzal, už je u něj slimák s bryndákem uvázaným kolem krku a olizuje se od ucha k uchu.
Slimáci snad mají mají nos na to, kde začnou poddubáci a další hřiby růst. Jinak si jejich okamžité výskyty u hřibovitých hub (samozřejmě nejen hřibovitých) nedokážu vysvětlit.
Ať už jdete do lesa pro košík hub, nebo si léčit duši, či třeba čistit hlavu po náročném období, zpomalte, otevřete oči a prostě se kochejte. Krása kolem je zadarmo.
Tak jak se vám líbila fotografická výprava do nejkrásnější podzimní galerie? Vězte, že momentálně rostou. Lesní galerie je tedy otevřena pro všechny a jistě bude ještě několik dnů (podle klimatických podmínek). Pamatujte, že život hub je krátký a les proto nezůstane galerií plnou úžasných obrazů dlouho.
Tyto snímky vznikly v týdnu od 30.9.2024 do 6.10.2024. Pořídil jsem je během pěti vycházek do pěti různých lesů v Karlovarskéím kraji.
Text, verše a foto Václav Fikar
(převzato z Epikonu)
Komentář