Podzimní les po dešti. Kam se hrabe Národní galerie Praha


Datum publikace: 08-10-2024, 19:40 v Padesát odstínů krajiny.

Až do půlky letošního září o ně houbař prakticky nezakopl, neboť lesy šustěly suchem. A sucho, jak známo, houbám nesvědčí. Skoro se mi chce říct, že houby nemají sucho rády.

Pak ale mraky přinesly několikadenní deště, jejichž vodu lesy nasály, aby se o několik dnů později velkolepě proměnily.

Aby v nich vyrašily houby různých tvarů a barev, jež přetvořily české lesy v nejkrásnější galerii. V galerii fascinujících voňavých obrazů, které Národní galerie Praha může lesům jenom tiše závidět.

Pojďte se mnou do pohádky, projdeme se mechem a kapradím… Vstupte se mnou do výstavních síní lesní galerie a přohlédněte si obrazy, které vytvořila největší umělkyně v dějinách naší planety – Příroda.

Trojice křemenáčů březových.
Hřib smrkový ze skupiny takzvaných “pravých hřibů”, lidově “praváků”, si tady rostl mezi “lampičkami”. Přesněji mezi helmovkami.
Krásné sousoší kozáků habrových.
Hřib strakoš, neboli kačenka, husí pupek, modráček, máselník atd., je chutnou houbou, která vylepší každou smaženici i omáčku. Setkat se můžete i se starším názvem klouzek strakoš.
Hřib strakoš preferuje borovicové lesy.
Jako diváci na tribunách. V množství je síla.
Hřib strakoš.
Vícehlavá saň, fotografovaná bezprostředně po dešti.
Cihlový klobouk, statná noha, někde poblíž břízky a osiky… To může být jedině křemenáč. Zde křemenáč březový.
Muchomůrka červená. Nejkrásnější houba našich lesů. K smaženici se ale příliš nehodí, patří totiž mezi jedovaté houby.
Dvojice babek, čili hřibů žlutomasých.
Kuřátka žlutá hoří jasným plamenem.
Přestože jsem jej nepotkal v lázních ani u lázní, klidně by jím mohl být. Kým? No přece švihákem lázeňským.

Houby. Mnohé již o nich víme, více toho ale zřejmě nevíme, podobně jako o oceánech na naší planetě.

Ať tak, či tak, umíme rozlišovat houby na jedlé, nejedlé, halucinogenní a smrtelně jedovaté. Víme dále, že některé mají léčivé účinky.

Některé houby pomáhají snižovat cholesterol, jiné prospívají našemu srdci. Jiné mají protizánětlivé účinky, další pomáhají vyplavovat z těla škodlivé látky a příznivě působí proti vzniku rakoviny prostaty a rakoviny tlustého střeva.

Například Václavky mají příznivý vliv na činnost srdce. Žampiony mají antibiotické účinky. Lišky podporují imunity a mají příznivý vliv na astma. Hřiby mají protirakovinné účinky, stejně jako hlíva ústřičná, která navíc zpomaluje stárnutí.

O houbách rovněž víme, že si dokáží vyhovět se stromy. Jak tento patnerský vztah vypadá?

Parádní hřib smrkový, s kloboukem větším než mužská ruka.
Hřib žlutomasý, čili babka.
Helmovka. Jako o svatební sobotě.
Hřib hnědý, neboli poddubák.
Rodinka muchomůrek červených.
Zvědavci…
Křemenáč, jedna z mých tří nejoblíbenějších hub.

Lesní stromy nezajímají stejné části hub jako houbaře, ale ta část, která je pod povrchem.

Pro život lesních stromů je totiž důležité mycelium, tedy bohatá spletitá podzemní síť houbových vláken. Tato vlákna se propojují s kořenovým systémem rostlin (mykorhiza).

Prostřednictvím mykorhizního spojenectví získávají houby organické látky, které rostliny syntetizovaly s využitím fotosyntézy. Houby se na oplátku revanšují – do kořenů stromů a rostlin z posílají vodu a minerální látky jako zinek, dusík či fosfor.

Je to neviditelné, ovšem silné pouto v ekosystému lesa, v němž hrají houby důležitou roli.

Kolik toho ale ve skutečnosti o houbách víme? No… Něco se lidé v budoucnu o houbách jistě ještě dozví, ale nějaká tajemství jim možná zůstanou navěky ukryta.

Babky. I ony jsou šarmantní.
Helmovky jako kdyby tančily.
Hřibová variace na renesanční téma.
Hřiby smrkové. Malé, přesto už trochu ožrané od slimáků.
Karkulky…
Matka a dítě?
Co si budeme povídat, bedly jsou fešandy.
Jeden křemenáč už je velký, druhý se teprve dere na svět.
Kuřátka žlutá. Plamínek v mechu.
Mnoho hub v lesích je dřevokazných. Rostou na starých stromech, ležících kmenech a tlejících pařezech.

Když jsou lesy suché, nic moc s nimi není. Pouze krásně voní, prohřáté mýtiny se kření a na nich zmije jako překvapení. Ale houba žádná. Tolik na vysvětlení.

Když ale pár dnů lije, ba dokonce z nebe chčije, půda v lese pije jako šílená. Pak zalezou zmije a les dešťovou vodu využije. Promění se k nepoznání, houby začnou růst.

Pak sběr není těžký, pak nevadí chodit pěšky sem a tam. Kam se vrtnu, nasbírám. Anebo se pokochám.

Takové červenobílé tulení…
Krásný hřib hnědý (poddubák).
Helmovka tuhonohá.
Kozák habrový.
Z vláhy v mechu raší poddubák, tedy hřib hnědý.
Rodinka strakošů.
I dřevokazné houby dokáží vypadat k světu. Často jsou pozoruhodné a některé dokonce i jedlé a velmi chutné.
To je pořádná familie křemenáčů.
Podzimní les je jeden velký zázrak.
Hřib smrkový, alias “pravák”.
Muchomůrka citrónová.
Rodinka hřibů smrkových. Sotva se z mechu vyklubaly, už je slimáci ohryzali.
Na jehličí mezi šiškami oba rostou do strany…
Hřib smrkový. I do něj už se zamiloval slimák.
Pravák, přesněji hřib smrkový ze skupiny takzvaných pravých hřibů, se slimákem na ohlodaném klobouku. Tento hřib vyrostl v borůvčí. Zralá borůvka v levé části snímku (ano, i borůvky a brusinky jsou součástí epické lesní galerie) možná napovídá, že snímek vznikl spíš v červenci, ovšem není to tak. Pořídil jsem jej 4. října 2024.

Jestli někdo miluje houby ještě víc než lidé a Hobiti, pak to jsou slimáci. I ten nejmenší slimák dokáže vyžrat do hřibu pořádný kráter. Nenasyta jeden plazivej!

Je mi však záhadou, kde se tak rychle a v takovém množství slimáci v lese berou? Běžně je tam nepotkávám.

Pak najednou stačí málo, aby na povrchu z jehličí, který ještě před dvěma dny byl naprosto suchý, vyrašil malý poddubáček, a hle. Kde se vzal, tu se vzal, už je u něj slimák s bryndákem uvázaným kolem krku a olizuje se od ucha k uchu.

Slimáci snad mají mají nos na to, kde začnou poddubáci a další hřiby růst. Jinak si jejich okamžité výskyty u hřibovitých hub (samozřejmě nejen hřibovitých) nedokážu vysvětlit.

Poddubáci na život a na smrt.
Nádhera. Příliv, nebo odliv?
Hřib hnědý (poddubák) zde nestál sám jako ten kůl v plotě, což se ze snímku může zdát. V blízkém okolí jich stálo několik dalších.
Klouzek sličný. Taková spokojená dvojice.
A další hřib hnědý. Mezi houbaři oblíbená podzimní houba.
V řad nastoupit! Vyrovnat! Přímo hleď! Trojice klouzků sličných.
Velkej a malej. Poddubáci.
Muchomůrka růžová, neboli masák, je chuťově vynikající houbou. Málokteří houbaři ji ovšem sbírají, protože se bojí záměny s jedovatou muchomůrkou tygrovanou.
Hřib strakoš. Třikrát, prosím.
Krásně pravidelné kloboučky hřibů hnědých. Poddubáci jsou v našich podzimních lesích tradiční houbou.
Jako Romeo a Julie…

Ať už jdete do lesa pro košík hub, nebo si léčit duši, či třeba čistit hlavu po náročném období, zpomalte, otevřete oči a prostě se kochejte. Krása kolem je zadarmo.

Jedovatá třepenitka svazčitá.
Čarokrásná nádhera.
Hřib smrkový s masivní nohou.
Parádní klobouk dospělého poddubáka.
Tyto hnojníky jsem nefotil v lese, nýbrž na louce kousek od lesa.
Jako dvojčata. Hřiby smrkové.
Houby na živých obrazech v lese nejsou jenom šedivé či hnědé. Pokrývají skoro celou škálu barev. Jedovatá helmovka ředkvičková je třeba sladce růžová.
I takhle se může červenat cesta z lesa…
Krásný, že? Pavučinec fialový.
Pastva pro oči.

Tak jak se vám líbila fotografická výprava do nejkrásnější podzimní galerie? Vězte, že momentálně rostou. Lesní galerie je tedy otevřena pro všechny a jistě bude ještě několik dnů (podle klimatických podmínek). Pamatujte, že život hub je krátký a les proto nezůstane galerií plnou úžasných obrazů dlouho.

Tyto snímky vznikly v týdnu od 30.9.2024 do 6.10.2024. Pořídil jsem je během pěti vycházek do pěti různých lesů v Karlovarskéím kraji.

Text, verše a foto Václav Fikar

(převzato z Epikonu)

PS: Když už se válím na břiše v mokrém mechu či travách a fotografuji klobouky hub ohryzané od slimáků, tak ať z toho fotografování také něco málo mám…



Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Knihu Drahoušek na česneku můžete objednat i zde

Od pondělí 21. října můžete knihu Drahoušek na česneku zakoupit jak v knihkupectvích, tak ji můžete objednat také zde.

Své objednávky pište...

Drahoušek na česneku (2024, Pointa)

Drahoušek na česneku (2024, Pointa / Albatros Media)

– próza/humor (sbírka fejetonů a humorných povídek)

Aktualizované termíny autorských čtení z nové knihy Drahoušek na česneku

V příštích týdnech a měsících se můžeme potkat na několika autorských čteních, kde si posluchači navíc budou moci zakoupit Drahouška na...

Drahoušek na česneku právě vychází!

A je to tady! Drahoušek na česneku vychází! Má nová kniha o 156 stranách, která obsahuje osmnáct fejetonů a povídek, se...

Folkový zpěvák Petr Lüftner: Úplně jsem přestal sledovat zprávy

S písničkářem Petrem Lüftnerem jsem si povídal před jeho vystoupením na tradičním festivalu folkové a country hudby Babí léto na Chebském hradě....

Podzimní les po dešti. Kam se hrabe Národní galerie Praha

Až do půlky letošního září o ně houbař prakticky nezakopl, neboť lesy šustěly suchem. A sucho, jak známo, houbám nesvědčí. Skoro...

Top