Jako by to bylo nedávno… Na poradě regionálních šéfredaktorů velkého vydavatelství nám nejvyšší šéfredaktor představil Facebook a řekl, že svět se přestěhoval na něj. A že kdo nechce stát mimo hlavní dějinný proud a stranou mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, měl by se tam okamžitě zaregistrovat. Psal se rok 2009 a Facebook právě slavil tři roky od veřejného zpřístupnění.

Nechtěl jsem stát mimo hlavní dějinný proud, ani mimo hlavní komunikační kanál 3. tisíciletí, tím spíš, když jsem si něco takového nemohl vzhledem ke své novinářské profesi dovolit, a tak jsem se půl hodiny po poradě objevil na Facebooku. 🙂 Sžili jsme se rychle. On pochopil, že ze mě vymáčkne jen minimum osobních informací, a já se v něm naučil plavat.

Velmi rychle jsem poznal, že pro miliony uživatelů se tato sociální síť stala něco jako hospodou, kam občas zajdete s kamarády na pivo a kde si prostě pokecáte. Jen tady jim nevidíte do očí, což je asi mínus, ale nebudou vám smrdět vlasy a oblečení od cigaretového kouře, což je rozhodně plus… 😀

Velmi rychle jsem si také všiml, že třeba holky tam mnohem častěji uveřejňují osobní záležitosti, svěřují se a řeší v tomto virtuálním prostoru snad všechny své problémy.

Tak například jistá Lucka publikovala nově nalakované nehty na nohou, Adriana zase novou kérku nad zadkem. Dagmar se po ránu svěřila, že nemá náladu. A její kamarádky ihned začaly řešit, jestli to dostala. Ona ale dělala tajemnou a zničenou, odmítala odpovědět. Líbilo se jí asi, že se starají a sdílejí její mizernou náladu. 🙂 A Alice se pochlubila fotografií bábovky, kterou právě dopekla. Prý poprvé, a tak ji její přátelé chválili…

Od let 2009 či 2010 se ale globální sociální síť Facebook výrazně posunula. Vyvinula se mnohem dál.

Lidé po celém světě na ni každý týden nahrají 220 miliónů fotek, na kterých software DeepFace správně rozpozná tváře konkrétního člověka (úspěšnost rozpoznání je prý 97,3 %, což je skoro jako lidský mozek, který má úspěšnost 98 %). Na Facebooku třeba můžete oznámit svou aktuální polohu prostřednictvím funkce Místa (tak, jako jsem to udělal docela nedávno z koncertu Visacího zámku v Děčíně). A původně studentský komunikační kanál Facebook, který dnes zaměstnává přes deset tisíc lidí po celém světě, také vlastní komunikační služby WhatsApp a Messenger.

Samozřejmě nadále zůstává virtuální hospodou a slouží ke sdílení a komentování všeho možného i nemožného, ale dnes už také masivně prodává reklamu. Politici na něm loví voliče, tajné služby spouštějí dezinformační kampaně a vy třeba víte, kdo z vašich přátel se kdy a kde zúčastní jaké akce. A navíc uživatelé také dostávají odpovědi na své otázky…

Stejně jako vloni nebo předloni, na konci starého či začátku nového roku, se na Facebooku objeví aplikace, které přinášejí odpovědi na otázky bilančního či výhledového charakteru. Zaznamenám je v momentě, kdy na nich uletí mnozí moji přátelé, kterých si velmi vážím. Nezřídka vzdělanější než já, bez rozdílu pohlaví. Když na svém Timeline (dříve Zdi) sdílí výsledky… 🙂

A v návaznosti na ně podlehnu obyčejné lidské zvědavosti a každý rok na jednu až dvě kliknu. Jako letos. Ze všech, kterých jsem si všiml u svých facebookových přátel, jsem si vybral jedinou. Aplikaci, která se ptala, jestli chci vědět, co mě naučil rok 2016. A na takovou odpověď jsem byl poměrně dost zvědavý, jelikož mám za sebou vskutku pozoruhodný rok. Který mě skutečně něco naučil. A mě zajímalo, jestli Facebook ví, co mě rok 2016 naučil… 🙂

Stačilo jen kliknout, nic víc. Nebylo zapotřebí uvádět jakékoliv údaje. Jen být přihlášený.

A Facebook mě po třech vteřinách ticha svou odpovědí opravdu překvapil. Zvláštním způsobem mě zaskočil…

Jeho odpověď totiž zněla: Uplynulý rok Vás zcela změnil! A dále konstatovala, že najednou vidím svůj život z jiného úhlu pohledu. A že proto chci nyní vést svůj život bez obav. A že k němu nepotřebuji vůbec nic, vůbec žádné věci. Protože chci být jen… Šťastný.

Tak právě tohle mi Facebook odpověděl. A měl pravdu! Jak na ni ale přišel, netuším, protože na svém facebookovém profilu neuveřejňuji žádné osobní informace ani fotografie. Žádné informace z osobního života nebo ze života blízkých i vzdálených, ze kterých by mohl čerpat byť jen minimum informací relevantních k tomuto závěru. Stihl by za ony tři vteřiny zanalyzovat veškerý obsah na WhatsApp, Messengeru i Facebooku za celý rok? Nevím. V každém případě… A pokud ano, jako že o tom pochybuji, stačilo by to na jeho rychle vyřčený a hlavně správný závěr?

Jasně, šťastní chceme být úplně všichni a uplynulý rok jistě změnil miliony lidí, ne-li nějakým způsobem každého 🙂 Ovšem všichni moji přátelé dostali od Facebooku docela jiné odpovědi (každý jinou a každý se s ní ztotožnil), takže odpověď, jíž jsem obdržel já, vůbec není samozřejmá.

A proto mě napadá, pochopitelně s patřičnou mírou nadsázky… Vážně se Facebook, který k dnešnímu dni využívá více než 1,5 miliardy lidí na světě, vyvinul až tak, že si přivlastňuje schopnosti Boha? 🙂

Je to nedávno. Právě dva roky… Na velké vánoční poradě naší reklamní agentury, kde se hodnotil rok 2014 a plánoval rok 2015, jsem se culil nad vánočním pohledem s nakresleným sněhulákem, rybářem a rybkami, jenž mi zrovna přišel. Tehdy jsem po několika letech obdržel vánoční pohled. Od mně vzácného člověka.

Z bůhvíjak dlouhého culení nad tímto ladovským pohledem mě vytrhl až ředitel, který mi najednou předal slovo. Vybídl mě, abych coby šéfredaktor seznámil nové kolegy s Facebookem jakožto cenným zdrojem informací a s jeho širokými možnostmi v oblasti marketingu…

Kde by mě před dvěma lety napadlo, když jsem pak s fixem v ruce moudře mentoroval u flipchartu o síle této sociální sítě, jak mě jednou bude mít Facebook přečteného… 🙂

Václav Fikar