Přestože recept na permanentně úspěšný lov bolenů neexistuje, právě wobblery jsou velmi účinným nástrojem k jeho ulovení. Skutečně. Na wobblery jsem pochytal bezpochyby už stovky těchto kaprovitých dravců, včetně svých největších. Při cílených výpravách za boleny stojatých vod proto používám téměř výhradně wobblery.

Wobblerů je na pultech prodejen jako máku. Jen některé z nich jsou ale bezprostředně vhodné k cílenému lovu bolenů. Zaplaťpánbůh za ně. Relativně nedávno, třeba v polovině 90. let, totiž nebylo moc z čeho vybírat. Jako optimální se nabízel prakticky jen Originál Floater od Rapaly. Má perfektní tvar, imitující štíhlou ouklej, dokonalý však z pohledu bolenové přívlače není.

Jeho nízká hmotnost, která je za … Pokračujte »

Počasí. Neškodné tříslabičné slovo, které má ale na úspěšnost rybolovu klíčový vliv. Že o tom pochybujete? Neměli byste. Abych parafrázoval oblíbené Cimrmany: Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

Ať se nám to líbí nebo ne, počasí přímo ovlivňuje potravní, a tím i pohybovou aktivitu ryb. Buď ji podněcuje, nebo ji tlumí. A právě aktivita ryb je fenoménem, který nás zajímá. Je totiž základním předpokladem každé úspěšné výpravy.

Dá se ale poznat, kdy budou ryby aktivní a kdy naopak pasivní? Ano, někdy určitě. Člověk jen musí rozumět vzájemným vztahům … Pokračujte »

Bez trpělivosti k vodě nelez. Moudrost, která při lovu sumců přívlačí platí dvojnásob. Úspěšný vláčkař totiž musí být ze všeho nejvíc trpělivý. A to dokonce i v případech, kdy dokonale zná svou vodu, chování ryb a umí správně používat konkrétní nástrahy.

Ano, i při znalosti téměř všeho musí být vláčkař trpělivý. Musí doufat, že právě jeho nástraha protne ve správnou chvíli cestu sumčím smyslům. V mém případě ji většinou protínají woblery.

Sumčí přívlač = dřina

Sumčí přívlač je krásná, specifická disciplína. Přesto hned v úvodu musím uvést jedno. I když její zvýšená medializace v posledních třech až čtyřech sezonách může vzbuzovat zdání relativně snadného chytání největšího z tuzemských … Pokračujte »

Sumec je sexy. Vážně. Teď a tady to o něm veřejně prohlásím, i když má vousy a svaly. Žádné z těchto chlapských kriterií mi nezabránilo, abych se do něj, respektive do jeho lovu přívlačí zamiloval.

Náš vztah ale procházel vývojem. Od nahodilých úlovků, jejichž občasnost byla daná tím, že se sumci ve vodách mého blízkého okolí téměř nevyskytovali, jsem se postupně propracoval k jejich pravidelnému chytání. Pravda, na podstatně vzdálenějších revírech, které jsou náročnější na cestování a peníze, ale co by člověk neudělal pro rande s takovým frajerem. Je to vztah na dálku, který dobře funguje.

Jenže jenom chuť nestačí. Na každé rande s pohanským … Pokračujte »

Na hladinu Skalky zahrály první kapky červnového lijavce. Zprvu jen jemně, jako by kdesi v šeru preludoval Pán dešťů na neviditelném pianu. Brzy však přitlačily na šroťák. Lijavec chytil rytmus, a pak už jen virbloval k útěku.

První poslechli cejni. Přestali brát. Zatímco v uplynulých dvou hodinách podráželi naše anglické splávky jako kanadští dřevorubci, deštivá epopej jim evidentně vadila. Stejně jako nám. Zabalíme to? podívali jsme se s bráchou na sebe a čekali odpověď jeden od druhého. Vlasy jsme měli splihlé a maskáčové svršky durch.

Než jsme se ale rozhoupali, červená anténka mého splávku se nepozorovaně spustila podél břehu. Rozkrojila hladinu a zanořila se pod … Pokračujte »

Woblery jsou pro mě báječným světem, v mnohém připomínajícím gastronomické zážitky v restauracích. Stovky chutí, vůní, barev a prožitků.

Svou nejlepší pizzu jsem jedl v Pardubicích, nejkřehčí kančí jsem ochutnal v Děčíně, nejlahodnější rýži mi přinesli v Brně a nejchlupatější chlupaté knedlíky jsem krájel v Bambergu.

A podobné je to s woblery. Ochutnávám je jako ochutnávám jídla v restauracích, abych si nejchutnější z nich dopřával pravidelně. A jimi se pak přecpávám. Ať to stojí, co to stojí.

Nevím, kdy a odkud se tato má woblerová úchylka vzala, ale drží se mě už strašně dlouho.

Její kořeny sahají až do klučičích let. Do doby krátce před revolucí, kdy jsem dostal svůj … Pokračujte »

Pro malíře je rusovlasou inspirací, pro vinaře poslem sklizně zralých bobulí a pro rybáře? Možná forbínou naděje na životní úlovek.

Pro mě je říjen měsícem osudových setkání. Co mi na březích postaví tváří v tvář, provází mě ve formě krásných vzpomínek či dokonce nezničitelných pout už po celý život. Snad proto, že jsem se v říjnu narodil.

Když jsem vyvláčel svého prvního bolena přes osmdesát centimetrů, byl u toho říjen. Když jsem chytil svou první štiku přes devadesát centimetrů, zas ji do podběráku doprovodil říjen. A když jsem třeba získal svou první medaili na mistrovství republiky, opět mezi stromy ševelil říjnový … Pokračujte »

Staří Asyřané tvrdili, že bohové do délky lidského života nepočítají čas strávený na rybolovu. Totéž pak říkal Jan Werich a po něm, tuším, my všichni ostatní.

Snad je to pravda, nevím. Těžko to teď posoudím. Za to ale vím, jak umí být rybolov nebezpečný. Krvácel jsem při něm nejen já, ale i mnozí moji i kamarádi. Když si pak uvědomím, jak často a jak vážně, pochybuji, že rybařina prodlužuje život. Možná právě naopak.

Případ 1. – Rozpáraná ruka

To ráno u vody začalo jako vždy. Do malých karabin jsme ukotvili oblíbené třpytky a vybrali si vhodná místa k lovu. Tam jsme se pak … Pokračujte »

Úzkou pěšinou, která práší, se pomalu blížím k mělkému nadjezí docela obyčejné řeky. Na konci pšeničného pole překračuji starou haluz a hned se musím skrčit, aby mi ježaté větve smrku nevypíchly oči. Kukadla totiž potřebuji. Těkám jimi pod nohy, abych v prsačkách nešlápnul na plastovou láhev v trávě, a současně po klidné hladině. Řeka teče pomalu, asi jako když se táhne med. Pravidla hry jsou neměnná. Oni mě nesmí spatřit a já je nesmím vyplašit. Vyhrát může jen jeden z nás!

I když se červencové slunce pořád ještě drží vysoko, dnes si na ně věřím. Vím totiž, že tam jsou. A vím také, … Pokračujte »

„Ty vole, plotice!?“ podivuje se můj přítel Jindřich nad matně stříbrným úlovkem, když ho podebírá do muškařského rakeťáku. Stojí po kolena zabroděný v Ohři a směje se. Na jeho rotační třpytku velikosti „0“ si totiž vyšlápla nedravá ryba. Obyčejná plotice.

Takový úlovek tady zkušený vláčkař Jindra rozhodně nečekal, přestože stejně jako já ví, že na umělých nástrahách určených k lovu dravých ryb občas končí i ryby nedravé. A to nejen na naší domovské Ohři.
S takovými „abnormalitami“ se vláčkaři setkávají nejčastěji při lehké nebo ultra lehké přívlači. Přívlačové vycházky jim pletou do cesty plotice, cejny, perlíny, jeseny, oukleje, hrouzky i kapry, velmi kuriózně pak … Pokračujte »